Petr Kral

 

 

 

(Česká republika)

 

 

Tak

(Pleť pro pleť)

 

 

   1

 

Říká snad báseň pouze lítost

nicméně žijeme ať chci nebo ne

stane se že tu opravdu jsem splývám beze zbytku se svou chutí

jindy skepsí

Hořím v zadrhlých cévkách své úzkosti

třesu se zlostně vstříc drahé tváři

 

 

   2

 

Už je to tak nazí rodem

přišli jsme se sem zaskvít

jen jsme se ale trochu zmazali

od lesů

 

nad městem

zahlídli šmouhu nebe

 

 

   3

 

Společný pasiáns

řečí a ponorná řeka vína

naše městská krev  Večer námi protáhne svou nit ze sazí

Fantomas je všude ale modrooký Perahim

je jeden na světě

TADY JE JINDE

Píšu abych se dal dohromady

 

Na dně všech talířů fičí týž průvan  Některé

kdesi dosud trčí čárka z podpaží

Odpusť Marceli

nikdy nebudu vůdcem

 

 

   4

 

Jak řečeno: knihy jsme zhltli všechny

vycházím z řeznictví s čerstvou

brožurou masa

 

Zamířit naostro

na vlastní slunce  Jsem pro

jasné proti

 

Zubení

okolních bankovek  Stačí poddat se

syntaxi dní

 

Tak

řekni tak

 

 

   5

 

Město je náš les

Vous

naše noční můra

Známe jen oprýskané lvy

 

 

   6

 

Mám svůj prázdný pokoj v každém

odjíždějícím vlaku

 

Mé nejlepší básně

napsali kamarádi

nemluvě o Lesterově saxofonu

 

A komu prospívá mlčení první

možná poslední zločin té rozptýlené

a všudypřítomné války jejíž rachot

se zas hrne ven z ranního nádobí

jejíž hrůza je známa všem

ne ale řešení

 

Umřeme mí drazí

bude utrum s naším vzrušeným šeptáním

v tichnoucích hledištích mezi klecemi zoologických

když se tu večer zháší

konec s naším uhranutým trnutím

před výhní lomu kde visí cop rozesmátého zlata

 

Umřeme

budou jen Číňani

 

 

   7

 

Stůl se kácí město

bije poraněným křídlem

 

Sezóna končí rozpačitým kuckáním

jako začala snad si ještě lze objednat aspoň definitivní skříň

s šuplaty plnými vůně poslední

letní bouřky klusu jejích potrhaných psů

 

Snad to sem korytem aleje mohou vléct vzrušené Slovenky

a plnit trhliny města svým ruměncem

 

Šrám který nás roztíná šňůry aut které nás zkoušejí vymazat

 

Ach Eriku ukažte mi

podšívku svého svrchníku

 

 

   8

 

A zatímco tu ševelím s přízraky pěstuju pleť

pro pleť ty se stehny dokořán prst znehybnělý

na svém zrudlém poupěti nalitém

mlčením tuhneš vstříc slepému zrcadlu

 

 

   9

 

Hrůza prázdné postele rodičů

se šíří městskou scénou zeje

z rozlohy oceánu

 

Někde se někdo jako vždycky

shýbá pro jehlu do prachu

Jiný jen zívá

zády k nádraží

 

Všude kolem prkna a roury plechy

Nikdy

nesložený svět

 

 

 

 

Okruhy

 

   1

 

Ve stínu měst si leckdo splétal umíněně nitky

vlastních pokoutních reforem a vynálezů jednou přenosná

   planeta

jindy pomník blbcům

Na nástupišti v hloubi metra si mě občas někdo vyfotografoval

v kšiltovce právě včas aby si to ve tmě uvnitř aparátu

odvezl co dárek domordcům pod lehce pohřmívající nebe

na okraji jiné metropole

Každý ať přišel odkudkoli

měl právě tolik kopru kolik zasloužil

 

Otevřel jsem si rozlehlá vrata do světa

mezi zuby jak jsem do nich na sklonku večeří vjížděl párátkem

v sálech a na terasách restaurací v Římě v Barceloně

v Amsterodamu a v New Yorku

V Chartier jsem předem usedal ke stolu jak v podpalubí

parníku přeplouvajícího věčnost

Istler stál v šeru výčepu u pultíku s pivem

mezi ostatními stíny co anonymní svědek

v zákulisí vlastní existence

 

Každý se nadechl jak mohl než třaslavým chlebovým prstem

obrátil prázdný list města

Jarry pátral ve své puse jak v jeskyni pokladů už dlouho mezi

   námi chybí

svá párátka nám ale dodnes rozdává

 

 

   2

 

Neunikla nám tajná náklonnost měst

k vodě jen bylo třeba se tvářit že o ní nevíme

nedivit se tomu jak těsně se ohyb kanálu

přimyká k nočnímu nábřeží jak zostra si blesk brousí břitvu

o tvůj ztemnělý blok

(Vnitřek každé odložené buřinky byl antracitový důl

i na nejvíc vybledlých záběrech z němých filmů)

K ránu míjet v mlze průčelí zsinalých domů

jako by se právě nevrátily z daleké plavby

 

Blyštivé nože bouřky to zatím dělí na porce

a jednu po druhé je nechávají plout podél navigace New York s

   fešnou terasou

a plátěnou stříškou hned za cihlovým skladištěm Singapuru

 

Ve tmě propusti se proti odlesku rudého neonu planoucímu nic

slza stříbrného světla vzpíná jak naběhlé málo

 

Nehybné noční práce za zhaslými okny

spojují vzdálená města včetně těch potopených

 

 

   3

 

Jen se večer někde za oknem

ukládá ženská ke spaní už věříš že stele pro tebe

 

Vprostřed tmy se pak rozsvítí v cizím domě na schodišti

   vyvstane pár siluet

Noc  Lidé stoupají po schodech

zatímco v dálce hučí moře

 

 

   4

 

V dešti jako když nic nevíme

mlčet o tom že prší nechat šumět kapky šeptat odstřižky

které vítr sune ke kanálu

U holiče dát místo zpráv v odložených novinách

slovo jen cvrkotu stříhacího strojku

a stínaných vlasů

 

V noci si osamělí chodci

navzájem napovídají  Ten v budce na rohu volá tajně tomu co za

   chůze jak se vzdaluje

podél ohrady zvedá zneklidněně k uchu hodinky

Volá mu aby mu sdělil přesný čas

 

Záblesk černého střevíčku na schodech na most dámská silueta v

   okně

nad staveništěm stačí chodcům co bóje

v moři tmy

 

Lesk v louži pod lampou do ní právě tak vniká

jako z ní vyhlíží ven

 

Jazz celou noc obeplouvá svět co ospalá archa

 

 

5

 

Zmizel ve dveřích v pozadí místnosti cestou si svlékal sako  

   Když po tom co opsala

články na stroji vyklouzla z hotelu spatřila ho ve večerním

   obleku a šedém plstěném klobouku

Nasedal ve spěchu do taxíku a neviděl ji

Tlupa mužů na koních se poblíž Caballos hnala podél vlaku

šermovala ve vzduchu širáky a pálila z pistolí

 

Tymyslíš že unikneš své konečnosti a samotě smrtelníka

tím že se v noci noříš do knih

cestou z večeře tě ale zamrazí když na horním konci bulváru

vidíš vítr hnát zašedlé městské konfety po pustém pruhu

   vozovky

pro cyklisty

Houkání dalekých lodí z mlhy je naštěstí víc než banální osudy

lidských siluet jimiž se hemží jejich paluba

i podpalubí

 

 

 

 

 

 

 

 

www.autorskecteni.cz

Articles similaires

Tags

Partager